Něco o žábě

Přestože jsou na celé zeměkouli známy tisíce druhů žab, v Evropě se vyskytuje poměrně málo jejich zástupců. Existuje pouze třináct druhů, se kterými se můžeme setkat u nás

Žáby jsou členěny na sedm čeledí: kuňkovití, pipovití, blatnicovití, ropuchovití, rosničkovití, skokanovití a nejpočetnější pralesničkovití. U nás se ve volné přírodě nevyskytují jen zástupci pipovitých a pralesničkovitých; z ostatních tu žije vždy alespoň jeden zástupce.

Nejnápadnějšími zástupci našich žab jsou ropuchy a skokani. Nejběžnější je ropucha obecná (Bufo bufo), kterou je však přesto možné spatřit v přírodě jen zřídka: jako typicky suchozemská žába se přes den ukrývá v kamení, v štěrbinách skal nebo v norách hlodavců a za potravou vylézá až v noci. Pouze v krátkém období rozmnožování ji můžeme spatřit ve vodě – v uměle vytvořených nádržích, rybnících a bažinách, výjimečně i v potocích a říčkách. K životu jí vyhovují smíšené lesy v pahorkatinách a horách a vyskytovat se může od nížin až po vysoké nadmořské výšky. Pokud není doba páření, vodní plochy nevyhledává. Živí se převážně nočním hmyzem, červy, plži, svinkami a pavouky.

Proti ropuše obecné je ropucha krátkonohá (Bufo calamita) naší nejvzácnější žábou. Její výskyt je kriticky ohrožen mizením malých vodních nádrží, ve kterých se rozmnožuje. Vyskytuje se jen na několika místech naší republiky. Na rozdíl od ostatních druhů našich žab neskáče, ale běhá.

Kdysi hojně rozšířená u nás bývala ropucha zelená (Bufo viridis), pravděpodobně naše nejkrásnější žába. Má hnědavé a zelené skvrny s výrazným mramorováním. Vyskytuje se jako jediná z ropuch pouze v nížinách a teplejších oblastech. Oči ropuch mají zlatou barvu a nejsou vypouklé v takové míře, jako je tomu třeba u skokanů.

Dýchání kůží a jiné zvláštnosti
Jako všichni obojživelníci mají žáby jemnou a tenkou kůži s množstvím slizových žláz a krevních vlásečnic. Kůže je zároveň vysoce propustná, což žábám umožňuje přijímat i ztrácet vodu (obojživelníci nepijí) i vzduch. Kůže se totiž u žab ve všech vývojových stádiích významně podílí na dýchání, což slouží všem žábám jako doplněk k běžnému dýchání a zároveň některým druhům umožňuje přezimovat pod hladinou (skokan štíhlý, skokan hnědý). Aby kůže mohla plnit všechny své funkce, musí být neustále dostatečně vlhká. Ve škáře jsou chromatofory s pigmenty a některé druhy (naše rosnička například) mohou aktivně měnit zbarvení. Kůže je jen mírně zrohovatělá (např. na bocích u skokana hnědého) a v určitých intervalech se obměňuje.